VELEHRAD

 

Turistické zajímavosti

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje
Klášterní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie sloužil původně pouze cisterciáckým mnichům, kteří žili v konventu. Přesné datum započetí stavby není dodnes možno doložit, jisté je pouze to, že východní část kostela byla vysvěcena v roce 1228. Z archeologických výzkumů vyplývá, že se na jeho výstavbě podílelo zhruba 240 kameníků. Původní délka kostela s předsíní činila 100 metrů. Jednalo se o trojlodní baziliku s půdorysem kříže, jejíž východní část byla zakončena pěti apsidami.
 
Po dvou požárech v 15. a 17. století přistoupili velehradští cisterciáci k celkové přestavbě chrámu v barokním duchu. K nejzásadnějším změnám půdorysu patřilo zkrácení délky kostela na 86 metrů, vystavení západního průčelí se dvěma barokními věžemi a přeměna původní věže nad křížením obou lodí na kupoli. Okna byla rozšířena, barokní omítky zakryly všechny románské relikty. Interiér byl bohatě vyzdoben a doplněn o barokní oltáře. Strop baziliky byl vymalován freskami. Dominantou interiéru se stal novorománský oltář z bílého mramoru a obraz Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorem je známý moravský jezuita a malíř, Ignác Raab. Celý presbytář byl ve druhé polovině 20. století doplněn o nový obětní stůl, jenž je dílem architekta Tomáše Černouška a akademického sochaře Otmara Olivy.
 
V roce 1928 obdržel velehradský kostel od papeže Pia XI. titul basilica minor, čímž se zařadil mezi zhruba 1500 nejvýznamnějších světových kostelů, a o tři roky později došlo k rozšíření zasvěcení baziliky o sv. Cyrila a Metoděje. Při příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985 udělil papež Jan Pavel II. velehradské bazilice jako vyjádření mimořádné papežské přízně Zlatou růži.
 
Kostel Zjevení Páně
Vznikl zřejmě koncem 13. století. Stál před branami velehradského kláštera a sloužil jeho návštěvníkům, kterým byl kvůli přísné klauzuře zapovězen vstup do hlavního kostela. V souvislosti s růstem počtu obyvatel předklášteří začal později plnit funkci kostela farního. Od konce 18. století sloužil jako tzv. hřbitovní kaple. Na počátku 20. století byl jeho interiér přizpůsoben východním obřadům, které se zde pravidelně odehrávaly.
 
Kaple sv. Vendelína 
Byla vystavěna v blízkosti hospodářských stavení a spojuje severní a západní část klášterních zdí. Její dominantou je pískovcová socha sv. Vendelína, jejímž autorem je kroměřížský sochař František Hiernl.
 
Kaple sv. Jana Nepomuckého
Byla postavena v roce 1715 u paty barokního mostu přes Salašku. Vedou do ní dva vchody (jeden ze zahrady, druhý z mostu). V interiéru kaple se nachází obraz Jana Nepomuckého, jehož autorem je výše zmiňovaný jezuitský malíř, Ignác Raab.
 
Barokní most
Přes řeku Salašku ho nechal zbudovat poslední velehradský opat Filip Zuri v letech 1764 – 1766. Most byl původně zdoben sochami sv. Luitgardy a sv. Bernarda, které byly vytvořeny v roce 1767 Ondřejem Schweiglem. Tyto však byly na konci 50. let 20. století při automobilové havárii smeteny do potoka a významně poničeny. Dnes se nachází u západní brány kláštera.
 
Sousoší Panny Marie
Zvané lidově „Rozálka“ se nachází na začátku Buchlovské ulice. Původně se jednalo o mariánský sloup, který byl vysvěcen v roce 1681. Jako výraz vděčnosti za šťastně přestálou morovou epidemii byl v roce 1715 upraven a získal větší rozměry. Kromě Madony s Ježíškem zde nalezneme ještě sochy světců, kteří mají před morem chránit, tedy sv. Rozálie (odtud lidový název Rozálka), sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda. Rozálka byla v roce 2018 restaurována.

Vinařské stezky

Velehrad leží na trase Moravské vinné stezky.
 
 
Tato stránka využívá cookies. Kliknutím na „Rozumím“ souhlasíte s pravidly ochrany osobních údajů.

© 1996 - 2022 Nadace Partnerství. Všechna práva vyhrazena.

Design Zbyšek Podhrázský. Web by Kentico CMS.