Strážnická vinařská stezka

Veselí nad Moravou - Petrov

Naše putování po Strážnické vinařské stezce začínáme ve Veselí nad Moravou. Původní Veselská osada ležela na břehu řeky Moravy a koncem 19. století v ní žilo sotva 500 obyvatel. Spojením s Předměstím a židovskou obcí v roce 1919 vzniklo město, jehož dominantou je původně renesanční zámek ze 16. století, za pozornost stojí zámecký park a sousední vodní elektrárna se strojním zařízením ze začátku 20. století. Nedaleko zámku je také přístaviště Baťova kanálu, historické vodní cesty vybudované ve 30. letech dvacátého století. Po levém břehu Moravy vede Strážnická vinařská stezka do Vnorov, rodiště básníka a milovníka vína Jana Skácela. V obci, jejíž malebný obraz dotváří kostel sv. Alžběty Durynské, se vyrábělo v 18. století 1500 hl vína ročně, o sto let později byly Vnorovy /tehdy Znorovy/ vyhlášené pěstováním křenu.

Trasa dále rychle ubíhá po pohodlné cyklostezce a co nevidět se objeví Strážnice, město proslulé svým Muzeem vesnice jihovýchodní Moravy. Návštěva expozice je návratem do časů roubených chaloupek s doškovými střechami, řemeslných dílen, klidu a harmonie. Skanzen představuje i soubor vinohradnických staveb a jejich zařízení, který je doplněn ukázkovou vinicí. Město Strážnici, střežící zemskou hranici již ve 13. století, vlastnily významné moravské rody pánů z Kravař a ze Žerotína, po bitvě na Bílé hoře získal město italský rod hrabat z Magni. Kromě znatelného středověkého půdorysu, nabízí město cennou památku v podobě židovské synagogy a hřbitova, připomínku jedné z nejstarších „obcí“ na Moravě. Stezka pokračuje přes náměstí, po odbočení doprava míjí rozsáhlý piaristický klášter s barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a architektonicky hodnotnou kapli sv. Rocha.

Po překonání silnice a železničního přejezdu se trasa stezky větví. Pokračujeme rovně, proslulá „lumpenštráse“ vede do petrovských Plžů. Barokně laděná průčelí se do dálky bělají v zeleni stromů a travnatých nadsklepí. Soubor padesáti zemních sklepů stavěných od 16. století jednotným stylem, je od roku 1983 chráněnou památkou lidové architektury. Nečekejte však skanzen. Setkáte se nejen se slaměnou víchou nad žudrem sklepa, která už za první republiky označovala „búdy“, kde bylo možné ochutnat víno, ale především s ochotou a otevřenými dveřmi. Nepěkný zvyk některých domácích podmiňovat možnost ochutnávky vína nákupem nejméně dvou litrů na cestu, vyváží vinaři, kteří nezištně „natáhnou“ nejlepší víno ve sklepě a přidají povídaní o historii i současnosti Plžů.

Petrov - Kněždub

Stejnou cestou, i když tentokrát jí můžete říkat Kosečkova (v Petrově či Strážnici vám rádi vysvětlí oba názvy), se vrátíte do Strážnice. A pak už vzhůru do Bílých Karpat. Před Radějovem leží kopec Žerotín, který je jednou z mála viničních tratí orientovaných na severní stranu, která však díky svému mikroklimatu přináší velmi kvalitní bílá vína. Osada Radějov je vstupní branou do Bílých Karpat, biosférické rezervace s bohatou květenou a zajímavou faunou. Přestože v kraji koluje pověst o bohatém habánském sklepu zasypaném nedaleko myslivny pod „Starým hájem“, spíše než vínem je Radějov známý každoročními košty slivovice.

Po silnici pokračuje stezka do Tvarožné Lhoty. V sousedství stezky, na vrcholu kopce Travičná, stojí v nadmořské výšce 380 m železná rozhledna, která kromě dalekých výhledů nabízí v přízemí výborně zpracovanou historii kraje, jeho architektonických a etnografických zajímavostí, flóry a fauny. Příští osadou na stezce je Kněždub, rodiště bratří Úprků, s pseudogotickým kostelem sv. Jana Křtitele a malebnými ukázkami lidové architektury domkářské části obce. Na místním hřbitově, který je nazýván „Slováckým Slavínem“ našli místo posledního odpočinku umělci, jejichž věhlas přesáhl nejen regionální, ale i české hranice. Malíři Joža Úprka a Antoš Frolka a sochař Franta Úprka ve své tvorbě uplatnili motivy z rodného Slovácka a jejich výtvarná díla se stala národopisnými dokumenty. Dobové hodnocení tvorby Joži Úprky v Ottově slovníku naučném nešetří chválou: „Od počátku umělec svérázný, má svou techniku, své vedení štětce, své zamilované typy a svou barevnou notu. Ze široka, plošně, ve velkém zná modelovati jadrné postavy Slováků, zamilovanou barvou jeho jest od počátku rumělka, svítivý tón hravé červeni, tak jak hárá na sukních, gatích a pentlích slováckého kroje.“

Kněždub - Blatnice

Z Kněždubu podél hranice CHKO Bílé Karpaty vede cesta do Hroznové Lhoty. Novodobá historie obce je také spjata se jménem Joži Úprky. Od začátku minulého století žil a tvořil v Hroznové Lhotě, tady ho v r. 1902 navštívil slavný francouzský sochař Auguste Rodin. Dům, který pro Úprku postavil v secesním stylu architekt Dušan Jurkovič však v obci nejspíše nenajdete. Chátrá v nepřehledné zástavbě za kostelem. V Hroznové Lhotě se Strážnická stezka opět dělí, a to na směr do Veselí a do Blatničky. Odbočíme doprava na Blatničku. Na konci Tasova zatáčí trasa stezky doprava přes říčku Veličku, po kilometru zabočí vlevo a přivede cyklisty k informační tabuli před kostelem Všech svatých v Lipově, jehož interiér ozvláštňují dřevěné pavlače a strop. Horňácká obec s protestanskou minulostí vlastní horenské právo již od 16. století, latinský spis z roku 1669 považuje bílá vína z Lipova za nejlepší na Moravě.

Podél řeky Veličky pokračuje stezka do Louky, nejstarší obce na Horňácku. Náves osady zdobí kaplička se zvonicí z 18. století, kostel Panny Marie Růžencové v jejím sousedství považuji za jednou z nejzdařilejších sakrálních staveb postavených po roce 1989. Z Louky trasa vede po silnici III. třídy do Blatničky. Za ní začíná jeden z nejhezčích úseků trasy v kopcovitém terénu vinařské trati Milovy. Panelová cesta točící se v členitém terénu končí u odpočívky stezky nad Blatnicí, odkud stezka prudce klesá do vinařské obce pod sv. Antonínkem. Dávná vinařská tradice – již ve 13. století se blatnické víno vozilo na knížecí dvůr do Prahy – se tady snoubí se s živou současností. Památkově chráněný areál sklepů s lisovnami z nepálených cihel „Stará hora“ je připomínkou časů, kdy ruku stavitelů vedla pokora a pochopení účelu stavby. V některém ze starobylých sklepů můžete ochutnat i proslavený Blatnický roháč, cuvée s dominantním podílem Ryzlinku rýnského, doplněné Sylvánským zeleným a Rulandským bílým do harmonické symfonie chuti a vůně. Ostatně s tímto zlatistým mokem získal již v roce 1880 kníže Jan II. z Lichtensteina zlatou medaili na mezinárodní výstavě vín v Paříži.

Blatnice – Veselí nad Moravou

Stoupání na kopec sv. Antonínka vrcholí u stejnojmenné kaple, jednoho z nemnoha poutních míst Slovácka. Zvláštní atmosféra místa, klid a daleký výhled vybízí k zastavení, prohlídce kaple, zamyšlení. Následný sjezd do Ostrožské Lhoty nás přivede na Uherskohradišťsko a stejnojmenná vinařská stezka přes Ostrožskou Novou Ves do Uherského Ostrohu. Rozcestník nedaleko u zámku oznamuje, že jsme znovu na Strážnické vinařské stezce. Na komfortní cyklostezku vlnící se mezi silnicí a řekou navazují milokošťské uličky a místní komunikace směřující k jezu u Bartolomějského náměstí ve Veselí nad Moravou.